Klasici je popisovali jako bytosti zářící, oslňující. V jejich rukou se vše měnilo na zlato, z hlasů nesly se jiskrné myšlenky – a na kom pohledem spočinuli, jako by byl osvícen. Taky se říkalo, že si je žárliví Olympané brzy berou k sobě.
Kéž by to byla pravda!
Některým se vyhýbám už léta, a nikdo si je neodnesl. Moderní varianta je vytrvalá a vzácně konzistentní v nesouladu pověsti s výsledky. Přicházejí s Vizí, odcházejí bez viditelné Změny, ale s pověstí lidí, kteří by i vyhráli, nebýt…
Co jim v tom zabránilo, se různí. Nejčastěji nesoulad s majitelem. Miláček se svěřuje, "naše představy o budoucnosti značky se rozcházely," až čtenář lituje ty, jimž mezi prsty eso proklouzlo.
Jsou opakem přísloví, že vítězství je dílem zástupů, zato prohra osamělý džob. U nich je to naopak – co se podařilo, je jen a pouze jejich, co ne, to je peklo, a peklo, jak víme od Sartra, jsou ti druzí.
Jednou pozvali mě a slovutného konkurenta, miláčka božstev, abychom s účastníky školení probrali tři své zásadní fuck-upy. Zajásal jsem, že nejtěžší bude vybrat jen tři, na kterých bychom se nejvíc naučili, protože proher za čtvrtstoletí bylo nutně víc. Akci ovšem zrušili, protože konkurent odmítl. Prý nechce ztrapňovat ty, pro které dělal, ani ty, se kterými byl nucen to dělat. On sám nic nezfakapoval, a je trapné, že je mu, zrovna jemu, JEMU!, něco takového podsouváno.
O pár trendů později mi nadšený klient hlásil, že hodil lano a vzácný konkurent se ho chytil. A přijde na pomoc. No nic, sbalili jsme s kolegy sakypaky a odebrali se do bezpečné vzdálenosti. Za devět měsíců změna porodila článek, že se představy nesešly. A miláček se odebral vstříc novým dobrodružstvím. Smolař házeč lana dostal padáka.
Varujte se těch, co za sebou nemají žádný fuck-up.
Miláčci bohů.
Jim se blesk shůry vyhne – a dopadne na ty, co stojí blízko nich.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď