Občas to překvapí. Najednou k vám připochoduje jakási Bohem i lidmi zapomenutá značka, a člověka nenapadne jiné zvolání než „Jé, oni ještě žijou?“
Údiv je to upřímný. Náhle si vzpomeneš, žes o nich kdysi slýchal. Je to jako bys na ulici potkal Křižíka nebo Radeckého. A co hůř, nepojí se s nimi žádný skandál, nikdy tě nezklamali, nerozzlobili, ale upřímně, ani nepotěšili a nepobavili. Byli tam, kdes je čekal, ale v paměti se udrželi jen tak dlouho, dokud prostý chodec nezajde za roh.
A náhle se v nich hnula ambice. Jako by v Pompejích plánovali Pendolino. Změníme své vnímání a namasírujeme a prohřejeme mramorové svalstvo našich nohou. Vzbuďte zákaznictvo, snad si ještě vzpomene, že se jim někde doma válí zapomenuté produkty a zkroucené, zažloutlé smlouvy.
Samozřejmě se nabízí pár malých problémů: značka je vnímána někde… u toho Křižíka, když už jsme ho zmínili. Inovativnost nula, sexy apetit nula zespoda a tah na bránu v záporných hodnotách.
Už předem je naprogramováno, co si nešťastní i potenciální zákazníci řeknou: „Jé, oni ještě žijou?“
Těžko uvěřit Křižíkově tramvajárenské manufaktuře, že zvládne Pendolina, ba snad i hyperloopy. Ale pokud části spotřebitelů připomene svět, kdy byli mladí, rozuměli svému okolí a vzduch byl těhotný příležitostmi, pak je to nezamýšlený kapitál, se kterým se dá pracovat. Hyperloopy nám neuvěří, ale poctivou tramvaj s klimatizací? Proč ne?
Jen to nesmí dopadnout jako u značky, co pokus o oživení nepřežila. Mohla, ale místo ubezpečení, že s věkem nic neztratila, se na starší cílovou skupinu snesla smršť zesměšňování jich osobně, návyků celé generace, co prožila těžké časy, i vzdálených dob, kdy byli mladí a akční.
Vtipné to bylo.
K popukání – a zavření účetních knih.
„Jé, oni ještě žijou?“
Probudili se z hybernace, a ano, žijou.
Poslední šance před věčným spánkem.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď