Poslední Soude,
před tebou teď stojí milá mladá žena a jmenuje se Bára Rektorová. Protože jsem jí posledních pár let směl být tak trochu blízko maje její důvěru a tím i upřímně otevřené srdce, leccos o ní vím. Proto dovol, abych se stal v tomto přelíčení svědkem, snad i advokátem.
Svědčím o jejím pevném charakteru. Nebála se nazývat věci pravými jmény, nezískávala si přízeň davů lacinostmi, naopak prosazovala upřímnost a pravdu.
Svědčím o jejím humoru. Mnohdy sarkastickém, mnohdy ironickém, ale přesto vždy laskavém.
Proto svědčím i o její laskavosti, o množství přátel – ať už osobních či onlineových – všem těm dokázala několika slovy či pár řádky prozářit dny a dobíjet dobrou náladou.
Svědčím o její lásce, kterou dávala své rodině, rodičům, dětem, sestře a v posledních letech i její velké opoře, Vilíkovi.
Svědčím o její statečnosti a bojovnosti, se kterou snášela zákeřnost nemoci, a namísto beznaděje dokázala být skrze odhodlané rozhovory vzorem mnohým, jak v radosti žít i v bolestech a nejistotě.
Svědčím, že tento svět opustila pokřtěna a zaopatřena svátostmi, že je připravena pro nový život v nebeské věčnosti a že si ho bez jakékoli pochyby zaslouží.
Nepochybuji v tvou spravedlnost, Poslední Soude, nepochybuji, že jako rentgen vidíš do zákoutí každé lidské duše. Vím, že dokážeš mnohé, co by snad v jejím životě nebylo podle Tvé vůle, odpustit. A proto věřím, že Barunka u tvého soudu obstojí.
A ještě jednu naději chovám, Poslední Soude – a i kvůli ní se jednou na opětovné shledání s Barunkou budu těšit – totiž že od nynějška si celé nebe pochutnává na tom nejlahodnějším sushi.
Jiří Strach
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď