Provokace, která zaujme a polarizuje obecenstvo (tak, že naši budou nadšeni, zatímco paďouři řvou vzteky), patřila vždy k mistrným technikám marketingové – i politické – komunikace.
Doba se proměňuje. Co před dvaceti lety vypadalo jako jiskrné kopnutí do brňavky předsudků, se může změnit v opocené klišé. A naopak, co se jevilo jako milá provokace, může se s odstupem proměnit v hnusnou ukázku rasové, genderové, sociální Či národnostní dominance.
A tak se k dnešním provokujícím kolegům dostává povel z horních pater, zmíněný v titulku. Provokuj, ale hlavně ať z toho není průser. Ať si všimnou, ale nešáhnou po bičíku. A hlavně ať nepopudíme věčně podebrané aktivisty.
Nebojte se, nebudu skuhrat, jak to kdysi bylo lepší a jak v koutě pláče dobitá svoboda slova. I dnešní situace nabízí šanci pro chytré provokace.
Anebo pro ty politicky vhodné.
Koncern, dodávající alkoholické nápoje, přišel po lockdownech s kampaní „Pijte víc“ (a pak se ovšemže ukázalo, že přes fotografie zduněných myslí ha ha ha vody). Taková ta kampaň, jak vás u ní zamrazí a řeknete si, „to si dovolili hodně!“ Problém je, že si to řeknete jen jste-li úředníkem nějaké antialkoholní iniciativy, anebo právníkem v marketingu. Obecenstvu buřt…
Když si vzpomenu třeba na jednu reklamu Timberland, nabízející mokasíny indiánského střihu, kde zamrazilo každému, kdo to četl! No, dneska by je rozvěsili po stromech, kdyby to publikovali, ale ta head line zůstane v dějinách reklamy:
„UKRADLI JSME JIM JEJICH ZEMI, JEJICH BIZONY A JEJICH ŽENY.
A PAK JSME SE VRÁTILI PRO JEJICH BOTY“
(1989)
Než se na mě vrhnete, ano, dneska už by je – viz výše. Ale i tehdy každému, kdo to četl, evidentně běhal mráz po zádech.
A taky z toho bylo mrzeního!
Bezbolestná provokace – nebolí.
Ale ani neelektrizuje.
Když nevíš, kde je to přesně na hraně, tak to nedělej!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď