Je to jedno z nejčastějších zadání marketingové komunikace: dramatizujte slevu. Ukažte, že jsme zlevnili. Předveďte, jak jsou lidi šokováni nízkými cenami.
Má to dva problémy. Zaprvé ceny jsou málokdy až tak proklatě dole, aby bylo nadšení spotřebitelů uvěřitelné. A zadruhé, na tolik slev nebylo vynalezeno dost slov a pojmů. Obehrávají se, nudí, nešťastní copy writeři tahají expresivní synonyma až z paty – a spotřebitel je vůči výsledku stále imunnější.
Jak spotřebitelé hluchnou, zadavatelé přidávají na crescendu.
Na trhu, kde haleká stovka prodavačů, je chvíli nejvíc slyšet ten, co si na halekačky vezme plechovou troubu. Když už ji mají všichni, vyhraje ten, co si přinese ruční protileteckou sirénu. A když už ji mají všichni, na trh nikdo nepřijde, protože takový rambajs nelze vydržet.
Podobnou zkušenost udělali lidé s TV reklamami. Aby nebyly zahuhlané a nezapadávaly v bloku, zvukoví designéři je co nejvíce nabrušovali. A dělali to všichni, takže to skončilo tím, že subjektivně byl reklamní break mnohem hlasitější než pořady kolem. A kupodivu, spotřebitelé to neocenili. Nadávali jako špačci.
U slevových bomb, to-tu-ještě-nebylo a cenových masakrů možná lidé nebudou nahlas protestovat, jen to prostě začnou ignorovat. Kdysi jsem vedl dlouhý poziční boj s jedním prodejcem bazmeků, co ve svých katalozích trval na tom, aby nikdy nebyla vynechána GARANCE NEJNIŽŠÍCH CEN. Až po letech, za pomoci oční kamery, jsme mu dokázali, že lidé tento povinný údaje pohledem obejdou, jako by obcházeli malomocného.
A přitom to jde i opačně. Když mají všichni nabroušené televizní reklamy, udělej ji tichou, bez muziky a plácání. A hned divák zpozorní. Neřvi u svého stánku a nenech v blízkém okolí řvát jiné.
A zapomeň na bomby.
Masakr cenovou pilou.
Znáte to z hororů: jediným výsledkem jsou hektolitry krve.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď