Bylo mi usednouti k poradnímu ohni. Míněno obrazně. Ve fufu zasedačce, pardon meeting roomu, by oheň vzbudil pozornost požárního čidla – a všechny by nás čekala sprcha. Jen jednou tam zasmrděl a zakouřil monitor, upevněný na stěně proti stolu Velkého šéfa.
"Naše značka trpí, spotřebitelé ji nevnímají jako skvělou, pokud ji zavnímají vůbec, a tak nastal čas na modernizaci a repositioning," pravil muž, za oním stolem posazený a dosazený.
Ne že bych se nezaradoval – značka pozornost potřebovala jako mláďátko mateřské mléko. Jenže další slova zchladila nadšení, jako by opravdu ze sprinklerů od stropu začali rozprašovat kapalinu.
"Zároveň ovšem nesmíme zapomenout na dlouhou tradici a intimní vztah, jaký naši spotřebitelé mají k současné podobě brandu."
Ó, jak jsem mu rozuměl, a další průběh potlachu mě v tom utvrdil: dělejmež změny, ale pro Pána našeho milosrdného, ať si jich nikdo nevšimne!
A tak se stavba nezačala kopáním základů. Ne, skládala se střecha na zemi, a na ni se opatrně, se souhlasem vyšších míst, erektoval komínek. Začali jsme drobnými přerychtovávkami v logu, pak na řadu přišel předvýběr nového, ovšem skoro zaměnitelného fontu, který bude naši komunikaci nadále provádět jak špinavý vořech karavanu v poušti.
Zde se vedení rozhodlo, že pro tuto pětiletku je změn až až až. Na neopatrné dotazy, i moje, jak pozměníme značku v hodnotovém a příslibovém spektru, nám bylo milostivě vysvětleno, že dokud v zasedačce nezahoří další monitor, nebudeme šahat na klasiku. I prodělávající klasika jest klasikou.
Střešní konstrukce, s umně vyvztyčeným komínkem, stála na louce, a vedle dále dýmila upatlaná zemljanka.
Držitel stolu proti monitoru to opsal slovy, že budeme postupovat salámovou metodou.
To řekl přesně: salám má uprostřed cosi pomletého a na krajích dvě prdelky.
Salámová metoda.
Prdelky vítězí.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď