Bylo to v zimě, o to nepříjemnější. Večerní autobus od metra do zlatohorního městečka, kde přebývám, se zatoulal, a tak jsme projektali další půlhodinu, než najel ten příští.
Jen jsem doma rozmrzl, poslal jsem stížnost – a určitě ne sám.
Koordinátor příměstské dopravy obratem zdůraznil několik věcí. Že to bude nějakou dobu trvat, než se u smluvního dopravce dopátrá, proč se autobus ztratil. To bylo pochopitelné. Druhé upozornění kategoricky oznamovalo, že obsahuje-li má stížnost urážky či sprosté výrazy, nebude se jí nikdo zabývat. Ve stížnosti takové výrazivo nebylo, ale teď mě jich pár napadalo. A pak ještě upozornění, nad kterým jsem užasl, psalo se jednadvacáté století a psalo se už dost dlouho. Prý si mám zkontrolovat volnou kapacitu mailové schránky, aby se tam ta úřední odpověď vešla.
Tu hlášku jsem znal, v devadesátých letech a začátkem nového milénia (to bylo tou dobou, milé děti, takové populární slovo) takhle nabádal skoro každý úřední mail. Ale v dobách cloudů a velkých úložišť to vypadalo jako plivátka na chodbě c. k. úřadu.
A od té doby se na tyhle dozvuky dekád dávno uplynulých soustřeďuju – včera mi e-shop poslal automaticky generovaný mail, kde mě žádal, abych, zaškrtl-li jsem platbu na dobírku, připravenu hotovost v přiměřené výši. Znáte to, kurýr nevrací!
Jméno a příjmení vpisujte bez diakritiky. Chcete-li připojit další bod, rozdělujte pomocí středníku, nikoli čárky. Systém PSČ s mezerou neumí a bez mezery nepřijme. Nevadí, že chcete koupit pakl párátek, potřebujeme, abyste si vytvořil účet, zadal dvanáctimístné heslo, kde nebude chybět hieroglyf ptakopyska, a to si nechal potvrdit skrze mail. Formulář vytiskněte, vyplňte, naskenujte a zašlete poštou. Případně – a to je hodně velký ústupek – zašlete ve formátu jpg, ovšem ne větší než…
Dozvuky dekád.
Drobně demotivující.
A nesmrtelné.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď