Na pár let ta fráze vymizela. Ne snad, že by se ztratila docela, ale zalezla pod level of noise, míru hluku, kterou registrujeme.
V devadesátých letech z řady lezl kde kdo, podnikatelé inzeráty v katalogu firem Grátis, pubertální mladíci, kteří se tehdy ještě neoznačovali názvy generací, ale říkalo se jim týnejdžři, pubertální slečny, kterým se už tehdy říkalo nablble mladé rebelky, i milovníci menšinových žánrů, kterým už nehrozilo ostříhání od bdělých soudruhů.
A pak přišly jiné klišoidní fráze.
Jenže je to tu zas.
A něco na tom je správně: naší prací je vždycky budit v řadovém konzumentovi pocit, že právě on je jedinečný a výjimečný. Cynismus, říkáte? Ale ne, jen realistický popis. Touha spotřebitelů patřit do jedné a správné řady skončila někde s Americkým snem – bungalov, detroitský ropožer na příjezdové cestě, děti, psi a na stožáru vlajka.
V našich krajích tu řadovost dotáhly autoritativní režimy k dokonalosti. Oba řadily lidi do pravidelných řad na manifestacích, ten druhý seřadil i paneláky.
No, v srdcích se to moc neujalo.
Zato rebelové a rebelky! Ti chtěli vždycky z řady vystoupit. Většinou tím, že si na sebe oblékli něco, z čeho řadoví šíleli, něco, čím se sami zařadili do jiné řady, do řady rebelů. A řeknu vám, takový rebel, bojovník proti šedavé stádnosti, musel vypadat tak, jak má typický rebel vypadat. Takže výstupem z řady zařadil se do jiné, neméně typizované. Pak to trochu polevilo
Jenže je to tu zas.
Dnes vystupují spotřebitelé ze svých komfortních zón (to sousloví mi přímo bolest působí, vám ještě ne?) a z řad korporátních podruhů, aby v kurzech osobního rozvoje našli své pravé já a zařadili se mezi ty, co založí komunitní zahrádku anebo alternativní kavárnu. Celé řady už jich to udělaly.
Vystup z řady.
A zařaď se hned vedle.
My ti s tím rádi pomůžeme.
Je to naše práce.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď