Máme tu další očkovací iniciativu! Príma – je odvážná, s vysokými ambicemi, ve správném směru.
A co hůř, dokonce se jí dostalo nebývalé podpory ze strany politiků. Jsme v Česku, takže zase radostně zvolejmež dvě nejčastější česká slova na ef – Fšecko a Fprdely.
Výzva je skvělá, určitě ve formě proklamace. A zájem by taky jistě byl. Podle Andreje Babiše čeká na booster 200.000 lidé, kteří se už předregistrovali. Tak kde je problém?
Jako obvykle, v Černomyrdinovi. Pamatujete?
„Хотели как лучше, а получилось как всегда.“ Chtěli jsme to co nejlépe, dopadlo to jako vždycky. A toto nové hnutí má našlápnuto stejným směrem. Předem pro jistotu podotýkám, že za to nemůže iniciativa ani její tvůrci. Spíš právě ta nešťastná podpora od státu.
Ti, co by se očkovali rádi, buď mohou – mají-li kde -, anebo nemohou. Důvodem, proč se nemohou očkovat ti pod 60 a více let věku, anebo ti, co se nevešli do kolonek pro dlouhodobě nemocné se zvýšeným rizikem*, je fakt, že nelze přenastavit systém. Aspoň to minulý týden tvrdil Andrej Babiš. Ti, co se očkovat mohou, občas narážejí na fakt, že kapacity nestačí.
Stát se tedy ústy dua předsedů vlád – a o tom si ještě něco povíme – zavázal, že zase otevře, co předtím zavřel. A že budou očkovat praktici. Ti samí praktici, co se zatím k očkování moc nedostali, protože už několikrát utřeli ústní otvor. Očkovat nebylo čím, prý. Stát ostatně nebyl schopen ani zorganizovat pořádně výběrová řízení na distributory, když už bylo čím. Nyní je to prý, říkali premiéři, hlavně na nich. Ovšem podle předsedy jejich asociace se to praktici dozvěděli, tramtadadá, z televize. Při tiskovce toho dua.
Takže jak to tedy dopadne? Hádejte. A který že týden naočkujeme ty davy? Hádejte!
Anebo ne. Ani nemusíte.
A teď k té tiskovce. Jeden vážený přítel mi napsal, že prý tak by to mělo být, při věcné politice, že se sejdou dva premiéři, odcházející a budoucí, a věcně cosi oznámí.
Možná v ideálním světě.
V tomhle světě je to velmi nešťastný symbol i – slovníkem politických marketérů – signál.
Poklidné předávání vesla se může konat mezi dvěma sportovci, kteří ctí pravidla. A společná proklamace dvou antagonistů má smysl, pokud má vyslat velkou, zásadní zprávu. Jsme na mizině, jsme ve stavu katastrofy. Když Velká Británie čelila Hitlerově agresi skoro sama, vznikl válečný kabinet, složený z konzervativců i labouristů. Zanechme stranické politiky, nyní jde o vše.
Ale když se budoucí premiér horko těžko ze dvou koalic uplácané vládní velkokoalice sejde na pódiu se ztělesněním toho, proti čemu se ta mnohoaliance sešikovala, oj, to je matoucí zpráva! Pro své rozrůznělé věrné ukázal, že společná hrozba už není hrozbou. Potěš koště. A příznivcům onoho pána jasně naznačil, že nebyl vytlačen do outu, naopak, jedná se s ním.
Jedná se s mužem, který žádná pravidla nerespektoval a nerespektuje, který žvaní a lže a překrucuje, jak to zrovna potřebuje.
A co tedy dohromady sdělili národu? Budeme očkovat, to bude prima.
Potěš koště na druhou.
Chtěli jsme to co nejlépe, dopadne to jako vždycky…
* To se mě osobně dost dotýká, díky chaosu a neustále se měnícím výkladům toho, kdo je a není chronický pacient, jsem – ač diabetik s hypertenzí – tímhle sítem neprošel už u první dávky. Proto jsem druhou dostal později než vrstevníci – chronici. A evidentně dostanu později i třetí, čtvrtou a všechny další. K mé škodě a riziku.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď