Vítej, nový ročku 2022! Tu číslici jsem kontroloval, není nic trapnějšího než zahájit špatnou datací. Ostatně po čem taky jiném u spousty značek poznat rozdíl?
Za dva roky se hřiště proměnilo k nepoznání. Většinou napořád – anebo jen do další pohromy. Někteří chudáci na otřesech i zavedených a zabetonovaných jistot prodělali kalhoty – kolik projektů skončilo třeba v gastronomii? Dělal jsem si malou inventuru u značek a plánů, ke kterým jsem se v minulých letech přichomýtnul, a je to jak po kanonádě u Verdunu.
Jiní teoreticky vydělali. Ti, co svůj business postavili na onlinu a doručování domů, jsou rádi, když stíhají.
Rostou všichni.
A v tom se skrývá háček. Znáte situaci, když v mořských vlnách usilovně plavete ke břehu, už už tam jste – a vlna se vrací a vy frčíte od břehu, třebaže vaše mrskavé pohyby se nijak neumenšily?
Čtu-li sebechvalné tiskové zprávy a rozhovory šéfů značek, které momentálně z dopuštění Božího rostou až oči přecházejí, zarazí mě dvě věci: kromě tradičního přesvědčení, že když se daří, pak proto, že jsme prostě pašáci, také neochvějná důvěra ve stálost a nekonečnost vlny. Jedeme na ní, a tak to už bude do konce věků.
Vykulené oči ředitele jakési lokální sítě přivezeme-vám-pizzu-až-domů v oblasti, přes kterou se v USA přehnalo několik tornád, mi z paměti nevymizí. V krajině bez signálu mobilů a s přetrhanými dráty telefonů i internetů si jaksi pizzu neobjednáte. A i kdyby se placatou pochutinu podařilo upéct bez elektřiny, stejně ji nedovezete. Ani tou flotilou nových, brandovaných přibližovadel, co si nešťastná firma měsíc před katastrofou pořídila.
Když moje psice zjistí, že venku prší nebo sněží, zadní noha jde ještě statečně vpřed, ale předek zvířete se už vrací se zhnuseným výrazem dovnitř.
Zadní nohou vpřed!
Business to umí taky.
Jen na tu psici je pohled zábavnější.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď