Už přes týden umírají lidé. Válka je tu. Mezi okamžikem, kdy toto píšu, a kdy se to dostane ke čtenářům, se toho může ještě moc stát. Zatím se vzedmula obrovská vlna solidarity a pomoci. Ta je dojemná a úžasná.
Ale už jsou tu první naskakovači na stupátko popularity. Chápu majitelku Ruských specialit, že je rychle, dokud ještě má výkladní skříň vcelku, přejmenovala na Mezinárodní speciality. Chápu, že dovozci ruské vodky ji ve svých katalozích strkají co nejdál dozadu. Už méně chápu výrobce tzv. ruské zmrzliny, že ji cpe do obalů jako Ukrajinskou zmrzlinu. Jednak s Ruskem neměla moc společného, kromě toho, že ji všichni starší uživatelé znají pod tímto generickým pojmem. Hodně tučná zmrzlá sladkost mezi dvěma sušenkami. Původně moroženoje. Ale vyrábí ji zdejší firma.
Ovšem touha naskočit na stupátko a odrfrčet do příznivějších poměrů spotřebitelské sympatie je mocná.
Co přijde dál? Ruské kolo? Ruské vejce? Ruská zima?
A už tu jsou další hopsalové: jakási skupina Pytloun Hotels oznámila, že nebude ubytovávat ruské a běloruské občany – a dokonce k tomu vyzývá i další. Nechme stranou, že ti, co tu jsou, asi všichni nebudou Putinovi braši, a ti, co tu jsou a jsou Putinovi braši, se nemusí ubytovávat v méně známých hotelech. Kolektivní vina prostě není přijatelná. Američanům nenaléváme je vtipné ve filmu, ne v realitě trhu.
Takováhle firma se v mých očích neliší od blbečků, co jdou výkladcem Ruských specialit prohodit cihlu, aby tak vytrestali kremelský imperialismus. A přitom jako on, i oni útočí na slabšího.
A bojím se, že mistrovství světa v náskoku na stupátko trapné aktuálnosti teprve začíná. Bojím se první message typu X procent z ceny výrobku věnujeme na Ukrajinu. První reklamy, která vtipně pojme válku do svého veselého blábolení.
Seskoč ze stupátka, tenhle vlak vede do Ruska.
Zanechat odpověď