Tuhle dobrou radu už jsem slyšel mockrát. Vždycky mě udiví, že mluvčí není okamžitě obratně utlučen přihlížejícími, ale prochází jim to beztrestně. A věřte mi, neříkají to jen nějaká ucha z multilevelu!
Dokonce to vypustil z úst i sám Hlavní Účetní! Když vypukla jedna z předchozích krizí, která z úbočí té dnešní, nastupující ani žádnou krizí nebyla, jen maličkým hrbolkem na cestě, poradil otcovským tónem klientům, aby krizičku vzali jako příležitost, obrodili se a nekrotických částí se zbavili, div že neřekl, že nechť odpadne, čo je oportunistické. A nezabili ho.
Ještě jim poradil, aby na reklamě nešetřili.
A i to přežil.
A je to tu zas. Jaká bude tahle krize, po bublině z milénia a finančnímu hrbolku LP 2008, nedohlédneme. Majitelé živnostenských oprávnění v oboru žvanění s okem utopeným v křišťálové kouli se dělá na dva tábory. Jeden volá, že to bude těžké, konce nedohlédnout, druhý, že to bude těžké, ale vzejdeme z toho očištěni jak bájný Fénix.
A už jeden poradil drobným firmám, rodinnému stříbru, aby vzali krizi jako příležitost!
Zatímco muži, kterého vynášejí na židli a do náruče mu cpou peřinu, protože zbytek jeho jmění hoří i s domkem, by si asi málokterý prodavač budoucnosti dovolil poradit, aby to bral jako příležitost, značkám a firmám se radit dál, aniž huba zabolí. Poradit takto ženě s nádorem se taky nedoporučuje, nejednu vědmu to zabolelo na pozadí. Ale radit malým značkám není nebezpečné.
Nevím, jak se bere krize jako příležitost. Příležitost ještě víc obracet každý měďáček? Šanci konečně vyhodit pár dávných kamarádů? Možnost na dekádu zapomenout na vysněný produkt nebo službu? Jestli je to příležitost, lístek mi neprodávejte!
Vezměte krizi jako příležitost!
Neposlouchat mudrlanty, co vám takhle radí.
A snažte přežít do momentu, kdy zase přijde čas na nové příležitost.
Přijde.
Bigvilik's Brand Building Blog 
16.5.2022 (07:53) |
Zní to jako klišé, spousta guruů to omílá dokola jako klišé a spousta lidí to jako klišé chápe. Ale…
přeci jen pod tím vším na tom něco je. Jen to je trochu jinak.
Něco jako jízda na kole – každou chvíli musíme balancovat a vyrovnávat nerovnosti, tak abysme hladce jeli tam, kam zrovna potřebujeme.
Někdy to jsou mikropohyby, jindy musíme vybrat pořádný výmol. Někomu to jde lépe, nekomu hůř a každý při tom (hlavně na začátku) mockrát spadne. Ale je to jen dovendost, co se dá naučit.
Tohle je stejné. Každý den, tady a teď je příležitost se někam posunout, něco zlepšit – nezávísle na tom, co se kolem děje.
Nakonec to tam píšeš sám – krize je příležitost věci přehodnotit a zahodit to, co už ti nefuguje. Proč s sebou tahat věci, co už ti neslouží? A není to jen o těch fyzických – ale jde i o různé dojmy, koncepty, názory a přesvědčení.
Příležitost je i to, že se připravím na moment, kdy ta změna k lepšímu nastane, abych ji pak mohl využít. A že změna nastane je jedinná jistota, na kterou máme.
Čekat na něco je zvenčí je falešná iluze. Až pomine krize, až bude euro, až bude zákazníků víc… až, až. Pořád se dá na něco čekat a ztrácet čekáním čas.
Taky se může stát, že na tom kole dojedem k překážce, co překonat neumíme. Co teď? Čekat než se něco stane? Nadávat na ni a stěžovat si? A nebo to prostě vymyslet jinak? Někdo tomu říká příležitost.