Je marketingová komunikace, která vás přesvědčuje. Tedy je jí stále méně, ale dosud nevymřela. Je marketingová komunikace, která něco oznamuje, třeba nový produkt, službu, variantu. Nemuselo by jí být tolik, ale budiž. A pak je marketingová komunikace, která vám nabubřele hlásá, jak to bude.
Váš odpor je marný, vaše pochyby nikoho nezajímají, už to bylo rozhodnuto, ukloň se, prosťáčku.
Budoucnost patří aluminiu.
Budoucnost patří velkoformátovým za studena pojeným ocelokonstrukcím.
Budoucnost patří bankovní identitě.
Budoucnost našla své jméno.
Budoucnost jsme my.
Ať už je tou budoucností cokoli a kdokoli, tento druh komunikace nás uvádí do stavu, kdy všechny výhybky už byly nastaveny a jiný vývoj, nedejbože výkmit jinam, už nehrozí. Je po bitvě, proběhla-li jaká, ale přesto se mocná korporace rozhodla milostivě se s vámi o ten fakt podělit. Spatra, samozřejmě, copak se dá budoucnost vyhlašovat odjinud? A vážně, a dokonce ani ne moc jásavě, protože správně vlastněná budoucnost jako by už nepotřebovala ani radostný souhlas.
Ono by nad tím šlo mávnout rukou, špatné komunikace je víc než dost, proč se rozčilovat nad dutohlavými vyhlášeními, ať je říká korporace či stát.
Jenže pozor: zadavatel, který sklouzne k ohlašování budoucnosti, prozrazuje na sebe dvě věci.
Vlastně tři.
Jednak, že si nevybral dobře agenturu, když mu to v předklonu odkývala.
Dále, že u něj zavládla sebevražedná spokojenost se stavem a směřováním světa, oboru, jeho businessu. Že nahradila zdravou opatrnost a zvídavost.
A hlavně, že někde v éteru se už tiše pochechtává potměšilý skřítek, který způsobí, že budoucnost vezme kramle, sleze z nastavené a burácivě vyhlášené stezky. A půjde jinudy.
Ti, co hlásají, že jsou majiteli budoucnosti, ji často právě ztrácejí.
Budoucnost jen nerada někomu patří.
A už vůbec nerada to o sobě slyší z reklam.
Bigvilik's Brand Building Blog 
8.6.2022 (04:17) |
Skvělé!