Kdysi se o tom krásně žertovalo: ‚Až prodám ty motory, z výtěžku si koupím motorárnu, a tam je pak vyrobím!“ Ale vtip zestárnul. Dneska je to docela klidně možné, v některých segmentech už se to snad ani jinak nedělá.
Ale princip odzadu kupředu, od nejméně podstatného k zásadnějšímu, se rozšířil i do našich profesních pastvin. Tuhle jsem se možného klienta zeptal, jestli není načase budovat značku, že fáze komodity je dosažena.
Pokýval na souhlas: “Už jsme začali. Zpracovali jsme PR plán a rozjeli spolupráci s influencery.‘
Není to úplně jako začít stavbu domu natíráním okapů, ale dost se to tomu blíží. Jenže kopání základů je namáhavější – a méně zábavnější než barvení okapových rour veselými odstíny.
Odzadu kupředu!
Launchujeme nový produkt, který nikdo nezná? Tak rovnou v šestnácti variantách, ať se spotřebitelstvu hlava zavaří! Máme službu, která je alespoň lokálně unikátní, ale málokdo o tom ví? Kdy jindy uvést loajalitní program a soutěž o vstupenky do krápníkových jeskyní? Máme produkt, kdy při vyslovení jeho jména se lidé chlámou a v pase lámou, protože je to synonymum chabrusu? Chutě do vtipných videí, kde si místní jackassové budou pohazovat balením tak dlouho, až to jednoho do hlavičky trefí a omráčí! A máme e-shop s nicneříkajícím názvem, který se nedá právně ochránit? Pojďme do fůry veselých reklam, kde si pohrajeme s rýmy na slovíčko, které nám nepatří! A vstupujeme snad do přeplněného segmentu, kde většina konkurence má žlutooranžová balení? Pak jedině s balením oranžovožlutým!
Pokud vám tyhle příklady přijdou za vlasy přitažené, vyvedu vás z omylu. Tohle všechno se během uplynulé dekády ve střední Evropě hrálo. S předvídatelnými konci.
Odzadu kupředu, od okapu k základům.
Soustředit se ne na podstatné, ale na zábavné, na to, co vás baví, s čím si pěkně vyhrajete.
A končíte dřív, než pořádně začnete.
Zanechat odpověď