Když se dva perou, říká lidové přísloví, třetí se směje, a hádejte, kdo to je. Pokud se perou značky, radují se jen jurisprudenti. Jiný výsledek rvačka mezi brandy nemívá.
A přesto je puzení nesmírně silné a v manažerském mozku poskakuje jak vzteklý trpaslík. Urazili nás inzerátem, poškodili naše dobré jméno, které úspěšně ztrácíme den za dnem, ale teď nastala chvíle, kdy bojujeme za všechny a o všechno.
Až na to, že když k soudu dojde, kromě advokátů, co to dělají za peníze, a soudců, co musí, případná veřejnost nechápe, co tak strašného se straně uražené stalo, a upřímně, nechápe ani stranu voraženou. Buď proto, že jí nějak původní zdroj uraženosti moc nezaujal, anebo proto, že nechápe, proč kolem toho tolik křiku.
U soudů se právě řeší zas jedna vcelku marná bitva, která veřejností a kolektivním vědomím spotřebitelstva vážně nezahýbe. Rohlík je uražen na Tesco, které napsalo v reklamě „Nenechte se opít…“ a za těmi třemi tečkami bylo vyobrazení rohlíku. Kromě pětiletých a mladších tedy patrně některým došlo, že je užíváno přísloví, a zbytek textu nás nenechal na pochybách, že se Tescu zdá, že nákupy u něj jsou levnější.
A tady si to pojďme říct: vznikla zbytečná komunikace. Chápu, že lidem v Tescu může připadat, že Rohlík leží v hlavě spotřebitelů, když dojde na objednávku doručení potravin a dalšího zboží, výše než oni. Ale místo aby stavěli svou značku, ukazují, že konkurenční rakev vypadá sice levně, ale zkuste v ní udělat takhle!
Kdyby si dali práci a naučili spousty těch, kteří přešli k Rohlíkům a Košíkům, se vrátit, s tím, že už to umí, udělali by lépe. A Rohlíci? Jejda, konkurent, moloch, si vás všimnul. Nebylo by snazší mu to nějak vtipně vpálit, než povolávat magistry a doktory obojího práva?
„Co dělají?“
„Už se zase perou!“
„Tak je nechte, nikoho to nezajímá!“
Zanechat odpověď