Po letech zjišťuji, že jsem alergický na frázi „povedená reklama.“ Tuhle mi to připomněli dva zajisté talentovaní a nadějní kreativci (to slovo nenávidím), kteří měli smůlu, že v kavárně ve čtvrti, kde se podobné existence shlukují, seděli za mnou. Já jsem se tam shluknul taky, ale klient nikde, a tak mi bylo možno vyposlechnout. Podle osob, míst a jmen bylo jasno, že jsou zavedenými profesionály, žádnými outsidery.
Několik kousků, které v poslední době ztělesňují mizérii marketingové komunikace, s přízní označovali jako povedené. Zjevně je mimořádně bavily dvojsmysle – jéje, to víte, to je moje, dvojsmysle jsou smrt reklamy – a uznávali humor tam, kde vidím machu a lidovou pitvořivost.
O to nešť, názory se mohou různit, a třeba je to i tím, že jsem značně věkovitý. Mě vyděsilo, že za celou tu dobu, kdy jsem za zády slyšel jejich hodnocení reklam, ani jednou nezazněl odkaz na cosi mimo náš národní rybníček.
Budete-li takto poslouchat rockery, snad i agrorockery, jistě se za chvíli dostanou k partičkám ze zámoří, Velké Británie nebo aspoň z Německa. Budete-li přítomni debatě scenáristů, budou se odkazovat na globální film, možná až moc. Doufám, že i výtvarníci se nebaví jen o výstavách v matičce stověžaté.
Tihle dva nic. Pokud si o něčem povídali, bylo to z Prahy. Co udělala tato agentura, a jak zase oná šikovně vyskákala s klientem. Tahle kampaň byla ftipná a tamta zase měl skvělou artdájrečkn.
Byli to rutinéři.
Ilja Ilf, toho si vyhledejte, tyhle rutinéry v předválečném Sovětském svazu popsal geniální větou „Proti mně seděl mladý, silami překypující neohrožený idiot.“
Myslel tím lidi, kteří netuší, že pod jejich podrážkami kdesi bublá láva. Lidi spokojené se stravenkami a stavem věcí.
Kreativce – Pane Bože já to už zas napsal! –, co se poměří s jinou holešovickou agenturou.
Ne s mistry oboru.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď