Tlustý a dům jen málokdy opouštějící detektiv Nero Wolfe při jedné tirádě o daních prohlásil, že vlády utrácejí ze tří důvodů: protože musí, protože mohou – a protože prostě mají peníze.
Značky jsou na tom stejně. A není na tom nic špatného, dokud si uvědomují, z které kapsičky právě platí. Protože není horšího hříchu, než se plést v důvodu, proč to dělám.
Jsou věci, za které značky utrácet musí. Většinou nejsou zábavné, co naděláte? Od listingu v řetězcích, přes rutinní komunikaci v místě prodeje, SEO, PPC, každý své cti dbalý marketér ví, kolik mu odtéká z rozpočtu. Když utrácíte, vidět to není. Ale zkuste to neplatit, a dřív nebo později to bude secsakra vidět.
A jsou věci, které být mohou, ale nemusí. Nebo mohou být napřesrok, když letošek neurodí. Mít kampaň na CLV nebo úžasný seriál s influencerem neuškodí, ale kromě několika krajností se zas až tak nestane, když vynecháte sezónu a nastřádáte na příští.
Tady už je nebezpečí omylu větší. Znám dost marketérů, kteří se domnívají, že i tohle být musí. Běda, když nebudeme mít naši vymazlenou každoroční podzimní kampaň, která sice nic objevného spotřebiteli nenabídne, ale hej…? Cožpak by nám odpustili? Že jsme je zase jednou neponudili k smrti? A protože i nejnudnější kampaň na světě alespoň na chvilinku povytáhne čísílka, mýlí se takto konzistentně mnoho let.
Ale to ještě není nejhorší omyl. Je třetí kapsička, ze které značky platí, protože na to mají. Jednou je to turnaj tamburašů, podruhé velevtipný hudební klip artisty, kterého má marketér, nebo generál, anebo majitel rád. Samozřejmě, pro účtárnu a financamt jsou tam zamotána loga, že to skoro, z příhodného úhlu, vypadá jako reklama.
Ale není.
Je to radost, kterou si značka dělá, protože na to má.
Jakmile to začne zaměňovat s účinnou marketingovou komunikací, lže si do kapsy.
Později vyprázdněné.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď