…till you make it.
Cynické přísloví je kupodivu starší, než by očekával skeptik, přisuzující faleš jen modernímu show-off-businessu. V téhle podobě – tvrdí Wiki – ho nalezneme už před rokem 1973. A jak říkají znalci, dovedně ho používal už Thomas Alva Edison, když tahal z investorů zdroje pro vývoj žárovky kampaní, tvrdící že už ji má. Chybělo kouzelné slůvko skoro, ale to by zas měl jen skorokapitál.
Je to technika riskantní, podobná pozorování hořící zápalné šňůry u svazku dynamitových patron. Co přijde dřív? Objev, nebo výbuch? Když objev, vše zapomenuto, tys bratr náš, tys bratr náš, tu máš věnec! Pokud Velké Bum, objevíte se ve Forbesu ne už v článku „10 nejnadějnějších kouzelníků posledních let,“ ale doplníte jim materiál „19 hejhulů, co nás nejhruběji zklamalo.“
To je život.
Kromě vynálezců, zakladatelů a finančních madoffů používají tu techniku i reklamní kampaně.
Kdysi se mladý obdivovatel zeptal Vítězslava Nezvala, proč v jeho budovatelské veršovánce chválí jistou zapadlou obec, kde prý vrní kolektivizovaná žárovka (už jsme zase u ní), jenže v reálu nemá jak, elektrifikace se zadrhla. A buddhovitý bard odpověděl: „Ale Toníčku, to všechno jednou bude!“
A všechno, co slibovaly třeba reklamy na slavný propadák, Apple Newton, taky bylo, převod psaného písma do tiskacího, posílání zpráv i faxů. Jen později, na jiných bazmecích.
Někdy to vychází i z poučky, že reklamu změníš snáz než produkt.
A tak jsem uchváceně sledoval, jak kampaň slibuje zklamanému spotřebiteli „novou, na vaše přání vylepšenou recepturu,“ ale produkt sám zůstal nezměněn, obsah i obal, protože nejdřív to musíme vypráskat, a přece to nevylejeme do kanálu.
Nechutná? Oznámíme vám, že už vám to chutná, a než to prokouknete, snad to nějak dochutíme. Anebo ne.
Fake it…
A někteří zůstanou v téhle fázi.
Obvykle sami, bez spotřebitelů.
Zanechat odpověď