Byla to nejužitečnější prezentace, jakou jsem kdy viděl. V dřevních dobách, kdy nešlo vidět cizozemské commercialy na internetu, protože ten tekl leda na ČVUT, byly zdrojem poučení reely, které z centrály z Chicaga posílal do našich poboček znalec reklamy a všeho, co se šustlo, Donald Gunn.
Dostávali jsme novinky i trendy, když jsme poprosili, sestavil nám reel k pitchi (třeba „23 cest, jak zdramatizovat příslib lepší chuti u piva“), a občas chodily rozumy ke kreativnímu vývoji. Jeden z nich se příštích 30 let po čertech hodil!
Ukazoval třeba dvě reklamy na vteřinové lepidlo. Zatímco v jedné megalomani lepili k sobě kamióny a ty zvedali jeřáby do výše, minimalisti slepili topůrko kladiva a přeštípnutý hřebík – a o 10 minut později (titulek) ho zatloukli tím kladivem. Patriotičtí Francouzi, aby ukázali nový Citroen Visa GTI, potřebovali letadlovou loď i atomovou ponorku. Zato spořiví Němci pro Audi vystačili s krabičkou sirek, sponkou a kusem nitě, aby demonstrovali vynález Procon Ten, co zachraňoval řidiče při čelním nárazu.
Jde to udělat efektně za hodně, ale i efektivně: za málo! Ale překvapivě efektně, když to málo není vydáno na kašírování velkého, ale na svěží nápad nebo pohled.
Hodilo se to. Naše větší rozpočty by na Madison Avenue či v Chicagu považovali za low budget, zatímco zdejší nízkorozpočtové projekty u nich šly rovnou do kategorie hrej si – tu máš kohouta.
Kolikrát mi pomohlo, že naše málo začínalo proklatě níž, než málo těch, co mysleli po madisonovsku! Letadlovky ani slepence kamiónů neměli ani oni, ale potřebovali třeba zařízenou kuchyň a celou rodinu včetně psa tam, kde nám stačilo limbo a výstřední herec. Nebo gesto ruky. Nebo třináct vteřin ticha a tajmkódu.
Díky, Donalde a hoši z Chicaga, že jste nás naučili, že nepotřebujeme blockbustery.
A zpoza oceánu jako by se ozvalo:
Za málo!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď