Novost nevídaná! Po staletích, kdy se šermovalo, hrály se vraždy a úklady, deklamovalo se a máchalo širými gesty, se na jeviště došoural realismus, podpírán Ibsenem a Čechovem, postrkován zezadu Stanislavským.
A realisticky se šourali i herci v sešmajdaných pantoflích, předváděli každodennost až do věrohodného usrkávání culifindy, líčilily se běžné hovory včetně zámlk, hrdinky spravovaly při táčkách ponožky a šily dečky. Realismus šel tak daleko, že se do plně zařízených interiérů dostaly i funkční televizory.
Ale divadelníci měli omluvu – obecenstvo to chvíli bavilo.
V marketingové komunikaci to nebaví, ale je toho vrchovatě. Oproti Ibsenovi reklama nejen předvede běžný život, ale navíc ho osvětlí, jako by mluvila se zanedbanými záškoláky. Banky ukazují, že když jim svěříte peníze, vyděláte, a když dluhy, medíte si. Všichni, co nabízejí aplikaci, vám vyjeví, že je třeba koukat do telefonu. Reklama na pilulku předvede, že je vám blbě, pak to spolknete – a je vám líp!
Značka, co domů doveze potraviny, utrácí právě teď peníze, aby vysvětlila, že když si chcete uvařit, ouha lednice prázdná, tak si objednáte a oni to dovezou. Kdyby jedna – ona už to říká několikátá.
Dokonce to jeden spolutvůrce obhajoval, prý chtěli ukázat situace, které každý zná. A v tom je právě problém. Jestli chtěli ukázat insight, tak ten se mimo jiné pozná i tak, že je překvapivý: že si spotřebitel řekne, fíha, tohle je přesné, to znám, takhle já se chovám, to trefili! Když ale ukážeme situaci, která hraje denně – kde zůstal onen aha efekt?
Troufám si tvrdit, že spotřebitelé tuší, že k uklohnění jídla jsou potřeba potraviny, jak se podává prášek i mazání, kde najdou aplikaci a co je banka. Pokud ne, naděje na prodej bude nejspíše lichá.
Ale reklamy jim to přesto objasňují.
Jako ze života.
Šourá se to k pointě.
Pokud se tam vůbec dovleče.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď