Přiznám se, že bych je rád viděl. Skepticky jsem hleděl do výzkumu, kde vědci zjistili, co by ani blbej neřek‘. A tady by byl neřekl, že devadesát sedm procent zkoumaných reaguje na cenové pobídky a vyhledává slevy. Tedy znova – ukažte mi ty tři zbývající.
Dvanáct z tisíce nedá existenci automobilky a značky Škoda – ani s nápovědou. Jen o něco víc respondentů je přesvědčeno, že země není placatá, ale dutá, a my žijeme uvnitř. Osmnáct z tisíce je zarputile přesvědčeno o světovládné cukrové mafii.
A tady to zaražme: nebudeme si dělat povýšenou srandu z tupých spotřebitelů. Víte, jsou to spotřebitelé jako každý jiný. Jak řekl klasik, spotřebitel není blbec, je to vaše žena.
Jenže co spotřebitel, to předsudek. Jedni věří, že Plzeň je jediné zásadité pivo, a proto že je blahodárné pro trávicí soustavu. Jiní – když už jsem u toho – uznávají, že likvidujeme zdraví svých tělesných schránek překyselením, čemuž zabráníme, když budeme jíst více citrónů, protože ty, a to jim rozum dá, odkyselují.
Lidé, poměrně vzdělaní a příčetní, při spatření koupelnového tovaru chválili design, ovšem pohrdavě se vyjadřovali k jeho trvanlivosti. Jiní, neméně příčetní lidé, v tu samou chvíli ale v jiné místnosti, u naprosto totožného výrobku chválili jeho praktičnost a dlouhověkost, ale zesměšňovali design. Rozdíl byl v tom, že první bazmek nesl logo a název znějící rozevlátě italsky, druhý byl opatřen logem a názvem brutálně německým. Ve skutečnosti oba vyrobili, pravděpodobně ten samý den, v turecké továrně. Kdo je navrhl, nevím.
David Hume si kdysi poznamenal, „Problém je v tom, že nehovoříme se sirem Jacobym, ale s jeho chorým žlučníkem.“
A náš problém je, že nehovoříme se spotřebiteli.
Hovoříme s jejich předsudky. A je přesvědčujeme.
A hrome, co jich je!
Tři ze sta.
Kteříkoliv tři ze sta mají předsudek.
Pokaždé nějaký jiný.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď