Já jich prožil, co varhaník ve venkovském kostelíku svateb. A vlastně to má obojí velebný, i když trošku flašinetový rytmus. Mluvím o marketingových konferencích. Části jsou rituální vycpávkou, tak jako hudební číslo mezi jednotlivými částmi obřadu.
Byly tam i letos, na konferenci Forum Media, která proběhla ve čtvrtek. Jeden prostě už ví, kdy nemusí dávat pozor, protože pronášené má pouze dekorativní, i když povinný charakter. A tak jako pokaždé se vedla moudra o odpovědnosti komunikací, o důležitosti sdílené důvěry mezi klientem a agenturou či poradci, o tom, že hlavní slova má klient, jak říkali klienti, ale jen s mozkem, jak opatrně naznačovali neklienti. To vše tichými hlasy v dlouhých větách, přednášeno zkušenými mistry méněznačných významů. Mudrluje se nad úrovní rekrutovaných pracovníků, nad jejich rostoucími požadavky, běduje se nad podceňováním tu reklamy, zde PR, či mediálního zastupování, to podle toho, kdo zrovna dostal bědovací sólo. Asociace a konfederace balancují a naznačují, mediální mamuti opatrně hovoří o zdražení, a to celé je zajímavé jak dopravní špička v Pchjongjangu.
A pak jsou mistři wisecracků, co vědí, že jen tak ovládnou povědomí Twitteru. Ti jsou schopni pro vtipný a provokativní výrok obětovat i ledvinu. Ale rychlejší rytmy svéctidbalá konference taky potřebuje.
Junioři shrabují nabízené letáčky a tretky, fotí se v budkách, houfují se u kafe. Mazáci se ušklibují nad cateringem a vědí, kam se zašít, aby nemuseli hodinu pochodovat, než začne další kolo programu. Opakují se staré historky, vzpomíná se odešlých.
To všechno je slyšet z konferenčního kostelíčka.
Veselé varhánky.
A pak je tu, co ven neproniká. Jedna dvě zajímavé prezentace, inspirace, případně aspoň potvrzení si, že vzácný konkurent došel ke stejnému závěru.
To zůstane uvnitř.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď