Je po volbách. Převažuje úleva a radost, alespoň v kruzích s vysokým sociálním dosahem. Zato už se dobří lidé pohoršili nad mluvčí a fantasmagorici začali střádat spiklenecké teorie. Nic neobvyklého.
Vyvrcholení kampaně, tedy sčítání a povolební mazurky, proběhlo po všech čertech důstojněji než v minulých letech. Ale maličký stín se přesto objevil. Nemůže za něj zvolený prezident republiky ani jeho tým, natožpak ta omílaná paní mluvčí, za kterou se ostatně pan Pavel jasně postavil. Spíš za něj může Česká televize.
Neříká se to snadno, lidé, co na tom dělali, zvládli hodně a hodně dobře. Ale…
Pozoroval jsem přerod od napětí a obav k radosti („Už je to o parník!“) až k závěrečnému triumfu. Už to nebylo o parník, bylo to o Queen Mary v plné kráse a s kouřícími komíny.
A emoce začaly válcovat rácio i ve vítězném volebním štábu. S přímými přenosy je vždycky potíž: buď děláte šibřinky pro lidi v sále, a pak je televize jen jakýmsi dokumentátorem okolností, anebo děláte šou pro televizní diváky, ale pak jsou shromážděné osobnosti jen stafáž, lepší kompars. A ne, nemůžete mít obojí současně!
V určitou chvíli se i tentokrát oba formáty popraly. A tak jsme koukali, jak si sál pouští nějaký vítězný interní film, poslouchali moderování jak z fotbalu, a ve chvíli, kdy poražený kandidát pořádal tiskovku, naslouchali jsme pocitům šťastných umělců. Tu tiskovku jsme viděli až ze záznamu – a až poté, co nám lidsky oprávněně načuřený moderátor, kterému se opravdu nedostalo slušné odpovědi, dopředu slovem popsal, jak to probíhalo.
Jenže v tu chvíli už byly pocity rozjásaných umělců i osobní příkoří redaktorovo buřt. Profesionálně správné bylo odejít z jásání a vysílat první slova poraženého kandidáta živě, v reálném čase. Jiní, Seznam, to dokázali, takže tomu asi nic jiného než emoce nebránilo.
Proč to bylo špatně?
Ano, vyplouvá parník Queen Mary na novou plavbu s novým – byť trochu ceremoniálním – kapitánem. Ve druhé a třetí třídě je nejméně dva a půl miliónu pasažérů, kteří chtěli jet s jiným, jinam.
A zatímco kapitán je laskavě ujišťuje, že bude kapitánem pro všechny, že pojedeme ve společném zájmu a ruku v ruce, já trnul, jestli se nějaký chlapák tuna zase nenakloní přes zábradlí sluncem ozářerné vycházkové paluby první třídy k těm zastíněným dole a neukáže spodním pasažérům svou vítěznou holou řiť.
To se naštěstí nestalo. Ale přenos z vítězného štábu nám i tak ukazoval veselá halekání a zprostředkoval pocity několika celebrit, mimochodem všech pražských. Reakci poraženého dali až ze záznamu.
Podle televize si jede první třída, kam chce, a zbytek? Kde je jaký zbytek? A to je dojem, který by nový prezident a jeho tým vzbuzovat neměli, a jak chápu, ani nechtěli.
Šťastnou plavbu pro všechny paluby!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď