Je dobré vědět o svých zákaznících všechno, nebo aspoň všechno podstatné. Jen trochu nevím, jestli je stejně tak dobré svým zákazníkům říkat, že o nich víme vše. Ne každý je nadšený, když je na něj upřený ostříží zrak.
Jako zákazník jsem smířen s tím, že mé banky o mě vědí i to, co nechci. Mobilní operátor ví zbytek. A co nevědí tihle borci, to stejně nikoho nezajímá. Jak říkám, jsem s tím smířen, ale nejásám. Nicméně ani bankéři, ani operátoři, pokud vím, nechodí naznačovat, co všechno vědí. Oproti jiným značkám, které to evidentně baví.
Ti, u kterých tu a tam nakupují, mi maličko povýšeně oznamují, že mají něco, co mi bude vyhovovat. Tónem, že by mi to vyhovovat mělo, protože, jak mi píšou, u nich pravidelně nakupuji to či ono. Nevyhovuje. Ani nabídnuté zboží, ani to, že mi jen tak bokem ukázali, že vědí. Já vím, že vědí, ale pojďme se tvářit, že ne. A že je naděje, že koupím jednoho krásného dne i něco víc než jako obvykle. A že to bude zlatá rána!
Stejným ostřížím zrakem na mě evidentně hledí i další značky.
A dávají mi to najevo: jedva jsem si dvakráte dal kávu v jiné pobočce rychlého občerstvení než obvykle, přišla mi sleva, použitelná jen a pouze v té pobočce. Marno jim vysvětlovati, že jsem se tam dvakrát sešel s potenciálním klientem, ale protože to nedopadlo, už se tam příště harcovat kvůli pár korunám výhody nebudu.
Ovšem stejně tak nebudu kupovat grapefruitový džus, který mi obchodník cpe s velkou slevou, protože ho prostě nesmím a navíc nerad. Dobře, s touhle slevou se netrefil, ale proč mi ji posílá s komentářem, že to na základě mých nákupních zvyklostí odhadl? Chci to vědět? Potřebuji to vědět?
Pátrejte po zvyklostech svých zákazníků. A používejte je. Ale neříkejte jim to.
Jinak dojdou ke stejnému závěru jako já.
Vědí o mně všechno.
Ale použít to neumějí.
Jen ukazují, jak ostříží mají zrak.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď