Vzniklo to jako protest proti importu amerikánských fast foodů. V Itálii, kde jinde, však nic netrvá tak dlouho jako italský oběd! Pak se hnutí pomalého života rozšířilo o film, cestování, i na marketing došlo.
Jsou i pomalé značky. Nebudu žertovat nad železnicí, která nedokáže vždycky doručit cestující ani tou rychlostí, kterou to zvládala před sto lety, ani nad službami, kde balík obcestuje celý svět, aby pak dožil na vejminku u celníků.
Pomalost značky může být výhodou. Jsou značky naštěstí tak pomalé, že jejich změny ve vnímání probíhají skoro nepozorovaně. Pokud to o sobě vědí, pak hurá. Hovis je stejně dobrý, jako byl kdysi, a do Centraal Beheer pořád stačí zavolat! Přitom jistě se jejich chléb nedělá stejně jako v devatenáctém století a pojišťovací techniky i produkty se posunuly.
Obě už dávno patří jiným a fúzovaly o sto šest, ale naštěstí byli noví majitelé moudří, že změnu neinzerovali. Aby nenarušili pomalost a nezařízli slepici, co dobře snáší.
Jaký rozdíl oproti rychlokvaškám! Včera vznikli, dnes fúzovali, zítra je přebrandují, aby je pozítří slupnul ještě větší predátor – a zase vyměňte loga!
Za minulého režimu byl vtip o úředníkovi, co strávil život na té samé židli. Jen v občance měl razítek zaměstnavatele jako fluktuant, protože takový byl chaos socialismu.
Bejvávalo. Ale tuhle odcházel matador z agenturního byznysu. Párkrát se s ním židle stěhovala do nových oupnspejsů, a občas mu ji i vyměnili za novou, ale pořád patřil pod… Pod co vlastně? Rok co rok jiný nesrozumitelný název z mnoha písmenek, rok co rok slavnostní přejmenovávání.
U agentur vem’ to čert, kdo z běžných lidí potřebuje vědět, jak se to zrovna letos jmenuje? Ale u spotřebitelských značek?
Pomalé má cenu, když nám pomáhá vychutnat prožitek značky.
Aby to fungovalo, musí být co vychutnávat.
Pomalý průměr nenadchne.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď