Já, samozřejmě. Míněno já coby spotřebitel.
A nutně mi to museli dát najevo!
Chtěl jsem se přihlásit do jisté služby, protože ji prý vylepšili, ale ouha, kde jsou hesla minulých zim. A tak jsem kliknul, že ho chci obnovit. Přišel mail, tam jsem taky kliknul – a ocitl se zase na úvodní stránce, odkud jsem vyšel. Hlava XXII. Sepsal jsem supliku zákaznické podpoře, ani dva týdny neuplynuly, už tu byla odpověď. Můžu za to já, protože kdysi, když jsem si vytvářel účet, jsem nakonec ne-po-tvr-dil. Ale byli natolik laskavi, že mi to nastavili ručně. Klik, a jsem zase tam, odkud jsem vyšel. Hlava XXII a půl. A kdo za to mohl? No já! Byl jsem moc rychlej, změna v systému ještě nenaběhla.
Už si na to dávám pozor: reklamuji donáškové službě rozňahňaných 14 vajec ze třiceti. Dozvím se, že mám objednávat menší balení, ty hůř rozňahňám. Já. Viník je znám! Urval se čudlík od šuplíku? Moc jsem tahal! Ačkoliv jsem vložil baterie podle návodu, bazmek nehraje? Vložil jsem neodborně.
Původním smyslem zákaznické podpory prý bylo pomoct klientovi získat to, zač si platí. Cílem opravářů a jiných servismenů zase ukojit potřebu, aby to, co nefachá, opět fachalo.
Ale časem se z toho stala propleskávací služba. Tu máš, aby sis nemyslel, že za to můžeme my, vznešená služba! Sám máš ruce volšový a v hlavě zamixováno! Možná si tím pracovníci v těchto oborech léčí navozenou nenávist k veškerenstvu, možná se jen chtějí sichrovat, že oni nic.
Ale nepomáhá to. Značka, která mě propleskává, nezíská na oblibě. Jen přispívá k obecné nevraživosti, k atmosféře plné hádavých bab princmetálových a věčně našňupnutých domovníčků. A vychovává si podobně přednasrzlobené spotřebitele, ochotné si zakverulovat.
Chcete tohle od svých značek?
Sprav mi, co nefunguje.
Udělej pro mě, co jsem nedokázal.
Ale nevyskakuj si na mě, kostelníčku značky!
Zanechat odpověď