Přišel nevyžádaný mejl. S předmětem jako má dnešní titulek. A četl jsem věci podivné. Pisatelka se rozplývala, jak je to u nich dobře zařízené, jak to mají tři soukopyrajterky zařízené a jak je to vůbec prima, že jsou tak dobré.
Dole v konci neochotně přiznaly, že protože jsou tak dobré, dokážou pomoci i svým klientům. Až na tu poslední větu informace pro mě tak zajímavé, jako když v Pekingu padne picigl od zdi směrem do ulice.
Kdyby mě zajímalo, jak to u nich funguje, vyhledám si web jejich firmy, či blog, který si přičinlivě vedou. Jinak by mě spíš zajímalo, proč mi posílají mejl, aby se v něm povychválily, místo aby nabídly to, co umí.
A nejsou jediné. Vstoupil jsem s menší partičkou do restaurace, kde je zapotřebí zanechat raketu, ale zážitek se dostavil skoro ve futru vstupních dveří: potetovaný podholenec s jídelními lístky v rukou nám řekl: „Já vám teď povím, jak to u nás chodí!“ Inu, my si vybereme, ty nám to doneseš, my tu necháme tu raketu, a bude, pomyslel jsem si, ale nikoli: předcházela přednáška, jak to dělají jinak a jak to mají zařízené. Dokonce i na vizi jejich šéfkuchaře došlo, ještě před menu.
Mladí startapéři mi dvacet minut nadšeně vysvětlovali, jaké dobrodružství to pro ně bylo, než se dokodrcali k aspoň trošku použitelnému produktu. Pro mě ne.
Značky utrácejí, aby mi ukázaly, jak jsou odlišné ve svých kancelářích – procesech – programech pro pracovníky. A pak, na půl huby, řeknou, že to dělají pro mě.
To nemusíte! Já bych rád věděl, jak mi pomůže výsledek vašeho snažení, co mi splní za potřebu.
Ale přece by tě, zákazníčku, mělo zajímat, jak jsme nejdřív museli vychytat, jak uděláme, co jsme si předsevzali udělat, a jak už jsme tomu málem nevěřili, než…
A ono ne!
To bude trvat, než mě, zákazníčka, začne zajímat, jak to u vás funguje.
Do té doby: hlavně ať vám to funguje!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď