Byl to divný meeting. Z vůle jeho nadřízeného jsme se k němu v podstatě vnutili. Měl nám ukázat dlouhodobě pěstovaný brand tracking, kterým se jeho šéf pochlubil. A my projevili zvědavost a zájem.
Jenže správce trackingu nevypadal, že by nám s radostí a hrdostí svůj cenný výzkum ukázal. Až na přímý povel si s námi dal schůzku, ale když jsme se sešli, začal nám zdlouhavě osvětlovat rozdíl mezi brand trackingem a lajfstájlem. Vlídně jsme ho přerušili, že to maličko tušíme, dokonce to učíme, ale že jsme přišli kvůli jeho brand trackingu.
Ošíval se, ošíval, ale nakonec to vybalil. Jeho tracking měl jen jednu sadu dat, z loňska. Letošní data se teprve sbírala.
Tracking o jedné sadě dat je jako picigl bez zadního kola.
Hezké, ale celkem k ničemu.
Ovšem i ve věci marných výzkumů je vidět pokrok! Bývaly časy, kdy jsme je po delším pátrání u klienta nalezli v nějakém tom kamrdlíku na košťata, rozlámané židle a staré monitory, pečlivě uložené v polici. Dnes jsou na nějakém centrálním úložišti, anebo v cloudu.
U jedné velmi fufu korporace jsem s potěšením zjistil, že celou sadu výzkumů a strategií mají přehledně v nabídce na intranetu. Co potěšilo míň, byla statistika: tři přístupy za poslední rok. Od jednoho jediného pracovníka. Toho, co je tam ukládal. Zeptal jsem se marketingového šéfa, k čemu tolik úsilí, když jeho kolegové nic z toho při práci nepoužili, nepoužívají a evidentně používat nebudou. „Ale kdyby bylo potřeba, tak tu ty data máme,“ odvětil spokojeně. A teprve v tu chvíli mi ta šťastná filozofie došla.
Výzkumy a trackingy jako cargo cult! Nepotřebujeme je, ale kdyby náhodou, tak je máme. Všichni spokojeni. Klient to zaplatí, výzkumníci dodají, datový skladník uloží.
A máme to. Jako by se stalo!
Je krásné data mít.
Ale ještě hezčí je používat je.
Cargo kulty jsou jako ten picigl. Bez zadního kola.
Bigvilik's Brand Building Blog 
2.5.2023 (11:23) |
Je krásné data mít a nelibé s nimi žít.