Bigvilik's Brand Building Blog

Naleznete toho dost na Facebooku, Twitteru, LinkedInu, Okounu.cz, atd.

Jinak jsem hezky česky communication strategist, idea obstetrician, creative director, copy writer, adman, ad critic, ad columnist, ad lover & teacher (víc anglických buzz words už jsem nepohledal). Přesněji kecám do všeho u reklamy, a ještě to vyučuju. Většinu cen mám za koncept a/nebo textařinu (copy writing).

Ale mám ceny i za Art Direction (výtvarno), nevěda zhusta proč, a za (reklamní) režii. Za režii hudebních klipů jsem žádnou nedostal, věda proč.

Cen mám několik desítek, národních i mezinárodních asi tak do stovky, z Prahy, Portoroźe, Londýna, New Yorku (i Znojma), s výjimkou těch jediných fakt důležitých – z Golden Lions v Cannes… Bohužel právě ty jsou oborovými Oskary. Jo, dostal jsem tam kdysi jakýsi lousy diplom za „nejlepší příspěvek toho roku z České republiky“ (tuším 1995), ale to je podobno tomu, když Vám v cíli maratónu dají čokomedaili, že jste to nevzdali, když už jsou mezitím diváci i televizní štáby dávno doma, a oblast cíle zametají zádumčiví městští zaměstnanci.

Navíc ještě jedno upozornění – každá reklamní cena je určena lidem v různých profesích, protože reklama je vždy a vždy bude kolektivním dílem. Takže napsal-li jsem „dostal jsem“ – znamená to, že dostal kolektiv spolupracujících osobností, který se zrovna v daný čas v dané agentuře na práci pro daného klienta na tomto konkrétním jobu sešel – a že jsem byl toho teamu v některé roli členem, a tu a tam šéfem.

Proseděl jsem taky naopak dost času v jury a porotách – Louskáčku, Eurobestu, Effie, ADC*E Awards v Londýně a Golden Drum ve slovinské Portoroźi.

Napsal jsem taky pár desítek písňových textů, o kterých marně doufám, že se na ně zapomnělo (skupiny Tichá dohoda, ZOO, Bossanova, První liga, etc), pár povídek, u nichž jsem jist, že se na ně zapomnělo, několik rozhlasových her – a tu jedinou zapamatování hodnou o Anně Letenské spolu s Honzou Hřebejkem -, atd. Ačkoliv to by mělo být core, nikdy jsem nenapsal žádný pořádný scénář, ani k filmu ani k TV.

Občas scénáře dramaturguju. Soukromě.

Seznamy mých vad, chyb a omylů by se daly popsat celé archy (některé už sepsány byly, a další jistě budou). O některých nevím, o valné většině secsakra dobře vím, několik se snažím vylepšit, a u asi tak jedné se mi to trošičku daří. Vzhledem k roku vydání (1965) je jasné, že už toho moc zlepšit nedokážu. Snažím se zásadně o jediné – brát si ze svých kreténismů poučení, a neopakovat je.

O mých osobních zálibách a preferencích se dozvíte – kde taky jinde? – na tomto blogu.

Svíčkové baby obého pohlaví a profesionání korektníky bych chtěl upozornit, že zdejší jazyk se bude poměrně vymykat bruselským ideálům. Jak napsal Ladislav Fuks, když po něm doboví lektoři chtěli, aby zdůvodnil některé jazykové schválnosti ve své Vévodkyně a kuchařce:

„Vedl mne k tomu cit!“