Archive for the ‘filmařina, textařina, prostě pot & dřina’ Category

M&M21 119: Povelová technika

14.6.2021

Ty povely jsem si nevymyslel, to je žeň posledního týdne z mailů a z inzerátů v sociálních médiích. A nebyl to týden nijak výjimečný. Opravdu, i sádrokartóny a dřep a podobné roztodivnosti se objevují.

(more…)

M&M21 115: Oprotníci

17.5.2021

Na jejich e-shop jsem se doplácal náhodou, přes vyhledávač, ale když už jsem se začetl, nemohl jsem oči odtrhnout. Co produkt, co služba, co informace – to aspoň jednou slůvko "oproti". Oproti běžným výrobkům… Oproti konkurenci… Oproti zvyklostem…

Chválil bych, diferenciace je důležitá. Vymezit se, odlišit od konkurence a jasně ukázat, v čem jsme jiní, a proč lepší než běžní. Ideální stav!

(more…)

M&M21 113: Magie okamžiku

3.5.2021

Právě teď! Pouze dnes! Kup nyní! Ne, nedávám dohromady sbírku klasických klišé marketingové komunikace. Jen jsem si uvědomil, jak rychle jsme se zbavili magie rozhodného okamžiku.

Byly doby, kdy velké slevy byly omezeny na Black Friday. Dnes jsou s námi v podstatě pořád. Pokrok nás zbavuje zbytečných omezení. A že jich kdysi bývalo. Knihy vycházely ve čtvrtek, maso nebylo v pondělí, a není-li ještě desátého, v hospodě je podezřele pusto. Ty časy se zaplaťpámbu už nevrátí.

(more…)

M&M21 112: Z musu

26.4.2021

Byl jeden podnikatel. Dnes, v cizině, hází klacky, kameny a cokoli najde do právních procedur, aby nebyl vydán a postrkem vrácen, sic by je musel házet do řízení zde. Jeho impérium se postupně rozpustilo, ale v dobách, kdy drželo pohromadě, jsme denně byli svědky zvláštního úkazu: muž, který se tvářil, že mu ty a ty firmy a továrny nepatří, vydával tiskovinu, a ejhle, právě a jenom ony nepatřičné podniky tam pravidelně, povinně, a ne na méně než půlstraně inzerovaly.

(more…)

M&M21 111: Rafinované dvojsmysle

19.4.2021

Je to prý rafinované a obsahuje to chytrý dvojsmysl. Ten muž, co to napsal, definoval poměrně přesně, co NENÍ účinnou reklamou.

Rafinovanost obvykle zajde na nepochopení – strana prý sociálních zdali demokratů polepila zemi plakátky. Jsou tak rafinované, že jim buď nikdo nerozumí, anebo jim porozumí jinak – a dělá si z nich kambaso. Ale ty chytré dvojsmysle – kdybychom jich neměli, kam bychom se utekli, s tím, co vykládáme jako marketingovou komunikaci?

(more…)

M&M21 109: Praha plná podvodníků

6.4.2021

Je jasné, že ten podnik nebyl v Praze. A kupodivu ani v Brně. Vyhráli jsme výběrové řízení – a svět byl provoněný a pln slunce. Do prvního cost estimate. Rozpočty jsou vždycky zapeklitá věc, už proto že proti stojí dvě strany většinou s protichůdnými požadavky a představami. Tentokrát to ale bylo v něčem nové. Nastoupil na nás vedle příslušných klientů i právník. Svérázný právník. Lokální. A hned zažertoval, že musí být přísný, protože jsme z Prahy. A Praha, jak známo, je plná podvodníků. To vneslo do jednání až juchavou veselost, jak si jistě domyslíte.

(more…)

Menu du jour: Moje Barunka

31.3.2021

Jaká byla Barunka? To se ptáte právě mě? Kdo může být méně objektivní než já?

Miloval jsem ji, miluju ji – a vždycky budu. Proč se tedy ptáte právě mě?

My se drželi za ruce. Pořád. Později vysvětlím.

(more…)

M&M21 108: Činaná reklama

29.3.2021

Byla to spolužačka z prvního stupně. Vynikla, když překonala vzdálenost mezi třídou a ředitelnou tryskem. My ostatní jsme si svobodu posla užívali. Učitelky totiž nebyly dost kované a třídění podle původu drhlo. V ředitelně byli kovanější, měli i manuál. A tak jsem třeba já nesl dotaz "Je strojvedoucí dělnická třída?" Druhou šanci už jsem nedostal, vyžrala to činaná Fash Gordonová.

(more…)

M&M21 105: Vesele to čvachtá

8.3.2021

Básník Jiří Haussmann radil státníkovi

„Proměň svoji politiku,

je-li zle se státem:

Zkus to jednou po chodníku,

nejde-li to blátem!“

No nešlo tenkrát, o to víc nejde dneska. Státníci, to už vymřelo. Ale politikáři to zkoušejí dál. Blátem pro čínskou vakcínu, ověřené z chodníku omrzely. My vám nepomohli, cizáci, ale i když vy nám teď pomáháte, nijak vám to neoplatíme, na to vemte jed, naše bláto nezradíme.

(more…)

M&M21 103: Sotto voce

22.2.2021

Už mě bolel zadek. Seděl jsem v nepohodlné židli na kolečkách, obdařené designem, ne už ergonometrií. Na skleněném stole, kam se nedalo sáhnout, aniž by zůstala kompletní sada otisků prstů, stály vyprázdněné šálky od kávy a esteticky zajímavé sklenice, z nichž voda už vypita a částečně vybryndána, protože zase design. A ona pořád mluvila. A navíc si myslela, že prezentuje.

(more…)