Samo o sobě nijak originální kreativní přeložení: bouchnou do nich zezadu, slečna vyděšena, on pevně třímá v rukou situaci i telefon, zavolá do České pojišťovny, jež převezme třímání a oni odjíždějí náhradním vozidlem vstříc slunečnému osudu. O slunci onom mám své pochyby, protože když se klient této instituce trefil do mého auta, dočkali jsme se plnění až po vypuštění hladových advokátů.
Tyčí se ovšem hysterie slečny. Zvláště jalový hlas, jímž vyřvává: „Och, nabourali nám mazlíka, Jardo, co budeme dělat, jsi v pořádku, kam voláš??!!!“
Výkon mě přiměl shlédnout dílko vícekrát. Rozkoš z utrpení. Dopřejte si ji na internetu, kde tato verze zůstala.
V TV se totiž záhy objevila nová. Slečna ječí míň. Závěrečný pay off odříkává cosi o náhradním autě, jímž páreček odjíždí vstříc problematickému slunci, a tu se slečna ozve znovu – cosi ve smyslu: „Takže až nám vyplavěj byt, dostaneme náhradní dům?“
Je to jen snaha o polidštění hrdinky, která v původní exekuci vadila asi nejenom mně? Snaha zdramatizovat dobrosrdečnost pojišťovny?
Polil mě studený pot: a není to příprava na snahu vytěsnit platbu za náhradní vůz z povinného ručení? To i v mém případě bylo předmětem nejtužšího škubání pojišťováků.
Až to do mě příště zas naboří klient povinného ručení České pojišťovny, ať je to radši hysterka, než někdo, bráněný tímhle argumentem!
7.1.2011 (10:10) |
Díky za ní už jsem na ní uplně zapoměl, ježiši Jardo…
5.2.2011 (21:49) |
„PoMNi, abys nezapoMNěl na poMNěnku!“ (ze studií mého českého dědečka)