Tu a tam nastane situace, kdy umělcům a aktivistům nezbude než se uchýlit k prostředkům marketingové komunikace. Je milé sledovat, jak se snaží nadstřelit tam, kde mountfieldové mocně podstřelují.
Klasikové chtěli po reklamě a další komerční komunikaci, aby srozumitelně učinila spotřebiteli nabídku, navíc atraktivně a zábavně. Toho se u bédů trávníčků či partičky, co se doma sází o benefitech bankovního konta (to dělám durch a furt!), nedočkáte. Co chtějí, pochopíte. Přežijete-li ohlodání masa z předloktí nudou a děsem.
Oproti tomu intoši jako by se styděli už za jasnost nabídky a mysleli, že právě zde tkví hrůza teleshoppu.
Probíhá Jeden svět, festival „dokumentárních filmů o lidských právech,“ jak zní podtitul. TV spot, který – ne špatně – natočili dokumentární tvůrci – by měl podle vysvětlení jedné z pořadatelek seznámit s bohulibou myšlenkou akce širší veřejnost. Prý ukazuje, kolik energie vrháme na nesmyslné aktivity, místo abychom ji věnovali světu okolo nás.
Neukazuje.
Uvidíte groteskní montáž záběrů na lidi, co si lepí lžičky na tvář, strkají pěst do huby a lámou nohu za krkem. Pak nám hlas shůry řekne: „Vaše energie je potřeba jinde. Jeden svět…“ – a výšezmíněný podtitul.
Reklama s brožurkou. Nedostanete-li spisek, poznání nedojdete.
Intoši, vaše energie je potřeba jinde!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď