Pokud právě jíte, nečtěte. Vykouklo na mě z webu: „Zvenku se loupe, …ale uvnitř je skvělý!“ A obrázek pěkného croissantu. Bravo, podvědomí pracuje, slina se sama tvoří.
Jenže banner se poposunul, a vykouklo kreativní vyvrcholení: „Nebojte se zaměstnávat pacienty s lupénkou. Je to závažné, ale neinfekční onemocnění!“
Gratuluju tvůrcům! Právě jste mnoha zaměstnavatelům přidali iracionální důvod obávat se někoho s loupající se kůží. Spojit jídlo s pojmem lupénka, s představou nakažlivosti, to je výborný tah. Jenže na zpátečku. Podvědomé konotace jsou účinnější než pomalé racionální sdělení. Předsudek, který jste chtěli potlačit, podpořen jest.
Informace na webových stránkách už nesmažou první dojem.
Nejste v tom sami. Když se objeví kampaň, která – podle zadání – má změnit náhled na lidi s nějakou nemocí, často jako kdyby se kreativity zmocnil bodrý fořt z hájovny, co pro řachandu nejde daleko:
„U nás s tim neděláme žádný štráchy, paninko, s nějakou tou kapkou!“
Kolik kampaní nás chtělo učit, že není zač se stydět?
A je to správné – jenže místo vlídného, lidského, diskrétního sdělení „Nestyď se před svým lékařem, nejsi v tom sám,“ bambuly popadne fořt a zpráva se mění ve fór. Jistě k radosti postižených.
Lup tam s lupénkou!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď