Zeptal jsem se: „A tohle je co?“
Odpověděli: „To je naše vyhlášená Pečeť Závazku 100% Garance Naprosté Spokojenosti Šťastného Spotřebitele. Tu dáváme všude.“
„A proč?“
Nastalo ticho přímo řvavé. Pak někdo váhavě pronesl: „Protože to tak děláme už léta…?“
Žil, byl, krachoval market. Takový řetězeček. Na trhu se udržel po dobu průměrné lidské pracovní kariéry, což není málo. Teď mu teče do botiček, ale pořád škube nožičkou. Nechme jeho osud v rukou odpovědných, mě fascinuje jedna drobnost: kdesi kdysi kdosi v české pobočce za poslední písmeno X v názvu přidal pomlčku a další X. Nikdo si nepamatuje proč, ale nikdo neví, jak to zastřelit.
Šestá kampaň, každá jiná, používá melodii, kterou sice zapomenete, než to skončí, ale musí tam prý být. Proč? Protože už byla v pěti kampaních. Nic nepřidá, nikdo si ji nevybaví.
Občas je to příznak atavismu: paprstík se stal pahýlem, zvápenatěl, vývojem ztratil svou původní funkčnost.
Pořád tam ještě je!
Něco, co kdysi mělo komunikační účel: obchod chtěl jednoznačně ukázat, že se spotřebitele snaží o něčem přesvědčit. Pečeť nejvyšší kvality, garance nejnižší ceny, stříbrná líinka pod logem, jako že jsme trochu nóbl. Popěvek, který byl napoprvé vtipný, na podesáté výrazný, posté už jen a prostě kazí zvukovou čistotu, protože audiologo se z něj nestalo, na to je zaměnitelný.
Ale oči si zvykly, ucho už je nastaveno. Jenže jen vevnitř. U firmy. V managementu. Zákazník to v lepším případě nevnímá vůbec, v horším to pohledem a poslechem vytěsní, obejde, vyignoruje. Kolik marných pečetí už minul! Český výrobek, Kvalitní český výrobek, Kvalitní lokální český výrobek, Kvalitní nejlevnější český lokální výrobek. Extraklasa!
A má bejt?
Takže značka platí v komunikaci za vycpávkové elementy. Za papírmaš. Za slalomové branky, mezi kterými mysl zákazníka umně kličkuje.
Zbytnělé zbytečnosti.
Co zbytnělo, nejspíš zabírá prostor něčemu lepšímu.
Co zezbytečnělo, už tam dávno být nemělo.
A nemá.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď