Je to na nich obvykle vidět: ramena bojovně zatuhlá, krok rozvážně houpavý a to podivné světélko v očích. A už sedí proti mně: „Víte, já o tom včera večer dlouho přemýšlel – a myslím, že je nejvyšší čas, abychom je pěkně natřeli!“
Myslí tím ošklivou konkurenci, na které ho něco zlobí. Tedy krom faktu, že existuje a ujídá mu z možných tržeb. Ale teď právě ho nazlobilo, že se zákazníci nechají nachytat na službu či technologii, kterou on sám dělá déle, líp a levněji. Jenže ta nemravná konkurence vystihla, že o ní nikdy nemluvil. A tak sama hovoří o své nabídce a – ne zcela překvapivě – tam neuvede, že to samé on dělá už léta. Natož aby, že levněji nebo líp.
Řešení: natřeme je!
V tom momentu už si představuji řvavé titulky „Co vám (jméno konkurenta) neřekli“ a „Víte že…“ Mnohými argumenty bude se ctěné publikum přesvědčovat, že to, jak se balí zimní pneumatiky nebo servisují koloběžky anebo odpovídá na rozzlobené telefonáty u konkurence (omlouvám se zmíněným segmentům trhu, zvolené příklady jsou čistě ilustrativní), je cesta veskrze špatná, pomýlená a ve světě již dávno překonaná.
A pokud se mu v poučování zalíbí, bude z toho celá série. Jež vzbudí u dotyčného publika dvě reakce: pokud bude natírat jednu konkrétní značku, dojde to nejspíš do stádia „Aha, už se zase perou!“ Ono pozorovat rvoucí se pejsky je poprvé legrace, podruhé maličko nezajímavé, a pokud se ti hafani porvou pokaždé, když se navzájem natrefí na jednom místě, je to víc než otrava.
A když bude natírat celý obor? Pak dosáhne spolehlivě jediného: to je ale žumpa, to autoopravárenství, to koloběžkářství, ta kastmrkérka. A ještě si propírají zašmudlané spodky všem na očích.
Obecenstvo má čuch – zprávu „my nikdy nepřetáčíme tachometry“ si spolehlivě a znalecky přeloží jako „na rozdíl od jiných přetáčíme tachometry o fous šikovněji“ – a má jasno.
Nenatírejte je!
Prostě jim to natřete!
Tím, že budete dělat perfektně svou práci.
Ať si konkurence dělá tu svou.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď